Popis
Oratoř svatého Jiří je malá cihlová kaple na náměstí Piazza del Santo v Padově, vedle baziliky svatého Antonína. Zvenku je střídmá; uvnitř pokrývají každou stěnu fresky Altichiera da Zevio, jeden z velkých padovských cyklů 14. století, od roku 2021 součást světového dědictví UNESCO.
Štítové průčelí z režných cihel má rozetu a pod ní v lunetě reliéf svatého Jiří zabíjejícího draka. Po stranách jsou dva erby se vzpínajícím se vlkem rodu Lupi di Soragna, který dal kapli postavit.
Uvnitř je jediný prostor s valenou klenbou, velmi podobný kapli Scrovegni. Strop je hvězdné nebe protkané pásy květin. Na levé stěně se odvíjejí příběhy svatého Jiří, na pravé životy svaté Kateřiny a svaté Lucie.
Oltářní stěně vévodí velké Ukřižování, pod Korunovací Panny Marie mezi chóry andělů; na vstupní stěně jsou výjevy z Kristova dětství. Vlevo nahoře je namalován markýz Raimondino Lupi, jak se klaní Madoně, s rodiči, bratry a synovci.
Altichiero uměl vést pohled. Ve výjevu, kde svatou Lucii vlečou do nevěstince, linie hned přivedou oko ke světici, i když stojí stranou; pak si všimnete volů ohnutých námahou a úžasu strážců, kteří s ní nedokážou pohnout.
V Pohřbu svaté Lucie se do hloubky otevírá chrámová loď, plná lidí přesně rozmístěných v prostoru. Každá postava má vlastní gesto či výraz: realismus a perspektiva, které už hledí k renesanci.
Raimondino Lupi, markýz ze Soragny, se usadil v Padově v roce 1376 a chtěl kapli jako rodinnou hrobku. Zemřel v roce 1379, ještě před freskami: dokončit je dal v roce 1384 jeho synovec Bonifacio, který s Altichierem už předtím vyzdobil kapli svatého Jakuba v bazilice.
Uprostřed prostoru se tyčila markýzova mramorová hrobka nesená sloupy se dvěma vlky, tak vysoká, že se skoro dotýkala stropu. V roce 1797 ji Francouzi rozebrali: dnes z ní zbývá jen sarkofág u pravé stěny. Koncem 18. století sloužila oratoř dokonce jako vězení.
Štítové průčelí z režných cihel má rozetu a pod ní v lunetě reliéf svatého Jiří zabíjejícího draka. Po stranách jsou dva erby se vzpínajícím se vlkem rodu Lupi di Soragna, který dal kapli postavit.
Uvnitř je jediný prostor s valenou klenbou, velmi podobný kapli Scrovegni. Strop je hvězdné nebe protkané pásy květin. Na levé stěně se odvíjejí příběhy svatého Jiří, na pravé životy svaté Kateřiny a svaté Lucie.
Oltářní stěně vévodí velké Ukřižování, pod Korunovací Panny Marie mezi chóry andělů; na vstupní stěně jsou výjevy z Kristova dětství. Vlevo nahoře je namalován markýz Raimondino Lupi, jak se klaní Madoně, s rodiči, bratry a synovci.
Altichiero uměl vést pohled. Ve výjevu, kde svatou Lucii vlečou do nevěstince, linie hned přivedou oko ke světici, i když stojí stranou; pak si všimnete volů ohnutých námahou a úžasu strážců, kteří s ní nedokážou pohnout.
V Pohřbu svaté Lucie se do hloubky otevírá chrámová loď, plná lidí přesně rozmístěných v prostoru. Každá postava má vlastní gesto či výraz: realismus a perspektiva, které už hledí k renesanci.
Raimondino Lupi, markýz ze Soragny, se usadil v Padově v roce 1376 a chtěl kapli jako rodinnou hrobku. Zemřel v roce 1379, ještě před freskami: dokončit je dal v roce 1384 jeho synovec Bonifacio, který s Altichierem už předtím vyzdobil kapli svatého Jakuba v bazilice.
Uprostřed prostoru se tyčila markýzova mramorová hrobka nesená sloupy se dvěma vlky, tak vysoká, že se skoro dotýkala stropu. V roce 1797 ji Francouzi rozebrali: dnes z ní zbývá jen sarkofág u pravé stěny. Koncem 18. století sloužila oratoř dokonce jako vězení.