Popis
Jezdecká socha Gattamelaty je bronzová socha od Donatella, která vévodí náměstí Piazza del Santo v Padově, před bazilikou svatého Antonína. Odlitá v letech 1446 až 1453, je první velkou bronzovou jezdeckou sochou od dob antiky: výchozím bodem všech jezdeckých pomníků novověkého Západu.
Jezdcem je Erasmo da Narni, zvaný Gattamelata, kondotiér ve službách Benátek. Bronzové sousoší je vysoké asi 3,4 metru a stojí na vysokém podstavci z trachytu ve tvaru sarkofágu, se dvěma tesanými dveřmi po stranách, jedněmi zavřenými a druhými pootevřenými.
Kůň je statné válečné zvíře, o něco větších proporcí než jezdec, které kráčí pomalu s hlavou skloněnou dolů, jako koně svatého Marka v Benátkách. Jedno zvednuté kopyto spočívá na kouli, snad dělové, která udržuje sochu v rovnováze.
Gattamelata jede prostovlasý, v moderním sedle a třmenech, a drží šikmo velitelskou hůl. Tvář patří muži v pokročilém věku, přísnému a soustředěnému. Zbroj, kterou si Donatello vymyslel po antickém způsobu, nese na hrudi hlavu Medúzy a kolem opasku putti.
Přezdívka je malou záhadou. Jeden životopisec ji vysvětloval jeho vlídnými způsoby spojenými s velkou lstivostí, užitečnou při léčkách na nepřátele; prostěji mohla pocházet z příjmení jeho matky, Melanie Gattelli.
Navzdory dveřím v podstavci není pomník hrobkou: kondotiér je pohřben uvnitř baziliky, v kapli, kterou dala postavit jeho vdova. Socha vznikla jako čistě veřejná pocta, jakýsi kenotaf, v místě, kde se tehdy nacházel hřbitov.
Když Donatello v roce 1453 dílo dokončil a odešel z Padovy, odhadla ho komise pěti znalců na 1 650 dukátů. Platila hlavně vdova, snad s pomocí benátského senátu. K tomuto vzoru pak hleděli Verrocchio u pomníku Bartolomea Colleoniho a Giambologna u pomníku Cosima I.
Jezdcem je Erasmo da Narni, zvaný Gattamelata, kondotiér ve službách Benátek. Bronzové sousoší je vysoké asi 3,4 metru a stojí na vysokém podstavci z trachytu ve tvaru sarkofágu, se dvěma tesanými dveřmi po stranách, jedněmi zavřenými a druhými pootevřenými.
Kůň je statné válečné zvíře, o něco větších proporcí než jezdec, které kráčí pomalu s hlavou skloněnou dolů, jako koně svatého Marka v Benátkách. Jedno zvednuté kopyto spočívá na kouli, snad dělové, která udržuje sochu v rovnováze.
Gattamelata jede prostovlasý, v moderním sedle a třmenech, a drží šikmo velitelskou hůl. Tvář patří muži v pokročilém věku, přísnému a soustředěnému. Zbroj, kterou si Donatello vymyslel po antickém způsobu, nese na hrudi hlavu Medúzy a kolem opasku putti.
Přezdívka je malou záhadou. Jeden životopisec ji vysvětloval jeho vlídnými způsoby spojenými s velkou lstivostí, užitečnou při léčkách na nepřátele; prostěji mohla pocházet z příjmení jeho matky, Melanie Gattelli.
Navzdory dveřím v podstavci není pomník hrobkou: kondotiér je pohřben uvnitř baziliky, v kapli, kterou dala postavit jeho vdova. Socha vznikla jako čistě veřejná pocta, jakýsi kenotaf, v místě, kde se tehdy nacházel hřbitov.
Když Donatello v roce 1453 dílo dokončil a odešel z Padovy, odhadla ho komise pěti znalců na 1 650 dukátů. Platila hlavně vdova, snad s pomocí benátského senátu. K tomuto vzoru pak hleděli Verrocchio u pomníku Bartolomea Colleoniho a Giambologna u pomníku Cosima I.